Dnes jsme se na hodnocení sezóny zeptali předsedy jednoho z významných klubů
královéhradeckého fotbalu RMSK „Cidlina“ Nový Bydžov Karla Průchy.
Pane předsedo, loňský rok,
Divize mužů, postup B mužů do A třídy, liga dorostu (2. nejvyšší soutěž), liga kategorií U15-U12
(nejvyšší soutěž), jak jste si tento vrchol užívali?
Říkáte to správně. Dostali jsme se na vrchol a chtěli si ho užít co nejlépe a nejdéle. Přesto cíle
v jednotlivých kategoriích byly různé. K tomu se dostaneme při hodnocení jednotlivých týmů.
Výborně, začneme tedy od prvního týmu, tedy Divize mužů. Po loňské záchraně opět boj o
záchranu.
Divize C je nesmírně kvalitní soutěž a o úspěchu rozhodují detaily. Nás bohužel opět srážely
nedotažené zápasy a několik lacině obdržených branek v rozhodujících momentech utkání. Toužili
jsme po klidném středu tabulky, ale zmíněné věci nás opět poslali do boje o záchranu. Přesto vidím
obrovský pozitivní progres mladých hráčů, který je příslibem do budoucna. Věřím, že již v novém
ročníku se náš hlavní tým složený z vesměs vlastních odchovanců bude pohybovat v klidných vodách.
Hodnocení za závěr, hlavní úkol klubu splněn.
Týmy mužů u vás těží z výborné práce s mládeží. Co vám chybí k boji o vyšší příčky a k boji o postup
do ČFL? Co říkáte na postup Ústí nad Orlicí?
Boj o vyšší příčky a postup týmu z Ústí nemohu nijak hodnotit. Manažerské zkušenosti z těchto pater
fotbalu máme omezené. Ale občas mívám doma pod pergolou sen, že za mnou přijde nějaký úspěšný
podnikatel a manažer a řekne: „Máte skvělou mládež, já vám pomohu s muži a budeme hrát o
postup. Nechci po vzoru mnoha jiných stavět tým na zelené louce bez jakékoliv perspektivy“. Ale
nebojte, stojíme na pevné zemi a víme, že bez usilovné práce úspěch nepřijde.
Přejdeme k B týmu mužů. Jak se tým adaptoval na novou soutěž a splnil stanovené úkoly?
Úkolem B týmu je připravit hráče pro A tým, zajistit široké lavičce zápasové vytížení, pomoci
zraněným hráčům s rekonvalescencí a pomoci hráčům z dorostu s adaptací na dospělý fotbal.
V tomto směru tým splnil svůj úkol na výbornou. Hodnocení na závěr, úkol týmu splněn.
Přesto, zhodnoťte A třídu, její úroveň, postupy do Krajského přeboru.
V porovnání s B třídou se jedná o daleko komplexnější a náročnější soutěž. Každý tým má ve svém
středu několik nadstandardních fotbalistů, zázemí a vedení týmů je profesionálnější. Týmy, které
postoupily, pak prokázali nejen kvalitu, ale i vytrvalost, protože zaváhání se v boji o postup v těchto
soutěžích již neodpouští.
Nakonec se radovali hráči z Vysoké nad Labem a Železnice. Jen vzájemný zápas neposlal zpátky
Kostelec nad Orlicí. Jak hodnotíte tyto týmy?
Vysoká zvítězila právem. Tým se určitě neztratí ani o soutěž výš, o tom jsem přesvědčen. Má
strukturu, systém, obětavé vedení, kvalitu a navíc je z Hradce, to znamená z atraktivního fotbalového
prostředí. Železnice pod přísným „hřebíkovským“ vedením trenéra Blažeje dosáhla hned několika
obrovských úspěchů. Kromě postupu i vítězství v poháru zařadilo tuto sezónu k nejúspěšnější
v historii klubu. I když soutěž prohráli „o parník“ s týmem z Vysoké, mají ve svém středu několik
velice kvalitních fotbalistů, kteří si zaslouží pokračovat ve své fotbalové kariéře v celostátních
soutěžích. A jsem přesvědčen, že je již v blízké době uvidíme v ČFL nebo Divizi, protože fotbalový
život je krátký a ubíhá nadpřirozeně rychle. I když chápu, že přetrhat železná pouta v Železnici a jít za
svým snem do prestižnějšího klubu není jednoduché. Z čeho jsem byl u tohoto klubu naopak v šoku,
byla změna managementu v přístupu k fotbalu. Nedávno jsme si přečetli přednášku o etice a morálce
ve fotbale, a to se jednalo jen o tréninkové zapojení brankáře. A nyní, bez vědomí mateřských klubů,
byly spousty hráčů přesvědčovány k podpisu přestupu „ve volném okně“, dokonce u mladistvých
probíhal nátlak na hráče i rodiče, probíhaly zajímavé finanční pobídky. I když chápu, že s postupem
musí management Železnice přizpůsobit finanční podmínky všech svých hráčů nejvyšší krajské soutěži
a vyrovnat se konkurenčnímu prostředí klubů hrajících stejnou soutěž. Proto musím opravit svůj
slogan, který jsem pronesl po zápase našeho B týmu s Železnicí a který se na konci soutěže stal hodně
populárním. Nyní zní takto: „Už i tady se svět absolutně zbláznil“. Na a expřeborový tým z Kostelce
nad Orlicí bude favoritem nového ročníku.
Nyní se přesuneme od dospělých k mládeži. Konkrétně k dorostu. Po roce sestup z 1. ligy. Jste
zklamáni?
Hlavním cílem klubu v dorostenecké kategorii je vytvářet v tomto nejsložitějším období lidského
osobnostního vývoje pocit jistoty, přátelství, sounáležitosti a odpovědnosti, tzn. věcí, které kluci
hledají a potřebují. Výsledkem má být minimální úbytek fotbalistů, vytváření kamarádských vztahů a i
snaha o zažití principu, že bez práce nejsou koláče. A to nejen ve sportu. Tuto filosofii považujeme za
nejdůležitější. Pokud se vrátím ke sportovním cílům. Sestoupili jsme o soutěž níž, ovšem některé cíle
jsme přesto splnili. Vyzkoušeli jsme si v našem malém městě a klubu nesmírně náročnou soutěž, kdy
jsme se utkávali s fotbalovými akademiemi krajských měst. A jednoznačně mohu říci, že pokud by
tým hrál v optimálním složení, soutěž by udržel. Ale chtěli bychom v této soutěži pokračovat? Já
musím klukům, ale i realizačním týmům, neskutečně poděkovat. Zvládli 76 náročných zápasů ve
vzdálených lokalitách po celé ČR, odehráli kvalitně i Krajský přebor dorostu (B tým dorostu), řada
z nich si vyzkoušela A třídu dospělých a minimálně 6-7 hráčů pomáhalo A týmu mužů ve splnění
hlavního cíle klubu, tzn. záchraně v Divizi mužů. Někteří z nich byli již v průběhu jara natrvalo
přeřazeni k A týmu mužů, přesto s týmem žili a snášeli společně úspěchy i neúspěchy. A největší
důkaz sounáležitosti podali i loňské léto, kdy společně projevili obrovskou vůli po 1. lize dorostu a
pomohli nám k realizaci této zkušenosti, i když jen jednoroční. Opět musím klukům, trenérům a
rodičům moc poděkovat, a pokud mám vyhlásit kategorii roku, tak je to právě tato. Takže celkové
hodnocení, spokojenost.
A jsme u předposlední kategorie. Žáci, U12 až U15. Dnes už po neúspěšné baráži. Jak vidíte uplynulý
rok v této kategorii?
Rozhodně nebereme sestup žáků jako katastrofu. Cílem bylo soutěže udržet, ovšem jsme klubem,
který je geograficky zasazen do prostředí hned několika akademií a center výchovy ligových týmů. Boj
o talenty už v těchto kategoriích je velký a bohužel ani nejvyšší soutěž nás neuchránila před odchody
hráčů do těchto klubů. To vidím za nejdůležitější jev, který nás po poměrně klidném podzimu poslal o
soutěž níž. Přesto, jak jsem již uvedl, budoucnost vidím pozitivně, i barážové utkání s Příbramí nás k
optimismu opravňuje, máme výborné trenéry a hráče, nikde není napsáno, že se opět mezi elitu
nemůžeme vrátit. Ohromně si té zkušenosti vážíme a je naší další motivací. I zde musím hráče,
realizační týmy a rodiče pochválit a poděkovat jim, protože i oni se utkávali s týmy ze statisícových
měst. A důstojně. Pokud mám zhodnotit celou sezónu, zde tedy hlavní cíl nesplněn, ale jsme
optimisty do budoucna. Důležitý je rozvoj hráče, ne soutěž, kterou hraje. Vždyť i Jan Kuchta a Víťa
Staněk u nás vyrostli v Divizi žáků.
Poslední kategorie, přípravky. Jak se vám daří nábor a nové trendy ve společnosti.
„Boj“ o dnešní děti a přesvědčování rodičů je každodenním úkolem celého vedení přípravek. Snažíme
se o vytváření rodinného prostředí, organizujeme zábavné dny, spolupořádáme turnaje, soutěže ale i
populární „Tarzanův fotbalový kemp“. Snahou je vzbudit v dětech takové pocity vyvolávané
endorfiny, které jsou pro nás starší již nutností. Jelikož ale počty malých hráčů rostou, potýkáme se
s nedostatkem trenérů. Vždy se profilovali z rodičů (co by nakonec mohl otec pro svého potomka
udělat víc), ovšem dnešní doba to bohužel směřuje jinam. Proto bych apeloval zejména na tatínky,
pojďte mezi nás, bez licence trénoval i Jirka Luňák.
Závěrem vám popřejeme hodně štěstí, ze všeho u vás je jasně vidět, že fotbal děláte s láskou a
vášní. Přejeme vám i další úspěchy, mnoho motivovaných hráčů a pevné místo v turbulentním
fotbalovém prostředí. Je něco, co byste chtěl říci závěrem?
Závěrem bych chtěl za celý region, město, rodiče, hráče a další poděkovat všem, kteří cokoliv pro
fotbalový klub dělají, zejména obětavým lidem, jako Martin Novotný, Matěj Novotný, Tarzan Petr
Průcha, Vašek Šorm, ale i dalším členům VV, trenérům, vedoucím týmů, partnerům a sponzorům,
zejména městu Nový Bydžov, ale i dalším. Bez nich by totiž toto hodnocení nebylo vesměs pozitivní. A
jsem šťastný, že naše fotbalová rodina takové členy má. Jsme sice klubem z malého města, ovšem
klubem hrdým, který si stojí za svými principy a bude je i bránit. Jsem šťastný, že naše „cidliňácká“
rodina nemá jen elektrikáře, pokrývače či tesaře, ale pro dnešní dobu bohužel čím dál víc potřebné
právníky, kteří jsou ochotni pomoci kdykoliv celé naší rodině.
A nyní již zpět do práce! Hezké léto.