Po odchodu několika hráčů z ročníku 2004, po ukončení minulé sezóny do jiných klubů, jsme s realizačním týmem vytvářeli nový tým. Dávali jsme dohromady několik skupin kluků. Někteří kluci pocházejí z Nového Bydžova a jeho okolí, někteří dojíždějí z větší vzdálenosti a někteří byli i díky své výborné výkonnosti přeřazeni z ročníku 2005.
Zpětně nutno podotknout, že nás odchody sice personálně zasáhly, ale možná i díky tomu došlo k většímu zapojení kluků, kteří by se třeba tolik do utkání nezapojovali, a v současné době si dovolím říci, že všichni svým přístupem a výkonností prokázali oprávněné zapojení do tohoto týmu.
První společné setkání s týmem se uskutečnilo v polovině července. V průběhu přípravy jsme třikrát týdně trénovali, absolvovali jsme soustřední v Bozkově a sehráli několik přípravných utkání, ve kterých se nám ve směs fotbalově a výsledkově dařilo. Důležitým aspektem ihned od začátku byla výborná účast kluků na trénincích a chuť na sobě pracovat. V utkáních jsme se snažili pracovat na velké variabilitě při herních i standardních situacích. Ze začátku jsme se u některých potýkali (a někdy ještě trochu potýkáme) s defenzivním pojetím nastavení hlavy. Ale s tím se dá pracovat a stále se snažíme přeladit na základní myšlenku – naše silná zbraň je útok.
Mistrovská utkání jsme začali výborně a první utkání naznačila, že nastavená cesta je správná. Stříleli jsme hodně branek (i když šancí bylo ještě na mnohem více), málo jsme inkasovali a fungovaly nám základní fotbalové mechanismy. Dovolím si tvrdit, že krom druhého poločasu utkání s Jabloncem, jsme všechny soupeře v soutěži herně přehrávali. Jen úspěšnost ve finální fázi byla někdy více proti nám, než bylo potřeba. V závěru sezóny nám trošku začal docházet dech. Kádr zúžila zranění, projevilo se větší zatížení, které vzniklo i díky zapojení kluků do utkání mladšího dorostu a lehkost byla v některých utkáních tatam. V těchto momentech se projevovala velká vůle a týmový duch, které například poslední utkání v Benešově zlomily na naši stranu. Všichni se asi shodneme, že nejméně povedené podzimní utkání bylo doma s Vlašimí, které ale možná i díky věku kluků prostě přijít muselo a také přišlo.
Konečné druhé místo v tabulce je z mého pohledu výborné. Co je ale mnohem důležitější, je zdravé jádro týmu, chuť kluků se stále zlepšovat, velká vůle se nevzdávat, ani při špatně se vyvíjejícím průběhu utkání, a sdílená radost při každé vstřelené brance.
Závěrem děkuji především rodičům za jejich ochotu věnovat čas klukům a našemu klubu. Ještě si dovolím sdílet myšlenku pana Kruppa (hokejového trenéra Sparty Praha) – Někdy zkoušíme, jaké minimální úsilí nám stačí k tomu, abychom sice zvítězili, ale abychom se zapotili pouze do takové míry, že se u toho nestihneme moc unavit. Toto je jeden z největších úkolů, který bych chtěl u některých kluků v hlavě odstranit a na kterém se dá dále pracovat.
Jaroslav Matějka,
trenér RMSK U15